Můj přístup

Co mě fascinuje:

  • Vědci ví víc o nekonečném vesmíru než o docela malém placentovém koláči.
  • Stále a pokaždé stojím v němém úžasu nad důmyslností přírody.
  • Věřím, že když savci placentálové porodí placentu, má to pro ně mít nějaký význam.
  • Zvířata ten význam chápou instiktivně, člověk na to jde asi příliš přes rozum. A dost možná nám něco tím pádem uniká.

Doma vařím obědy každý den, ale přípravě masa se vyhýbám. Placenta, která je mnohem krvavější a větší než jakákoliv obligátní flákota z řeznictví, mi ale nevadí. Manžel si kvůli tomu ze mě dělá šprťouchlata. :-) Díky těm jeho vtípkům mi to ale docvaklo...

Rozdíl oproti mým pocitům při přípravě masa a placenty:

  • Maso ze zabitého zvířete vnímám jako mrtvou hmotu.
  • V placentě naopak cítím život. Jako kdyby byla v nějaké mezifázi; po fázi vyživení miminka ji čeká fáze druhá, přeměna s dalším účelem. Až po této fázi je její účel definitivně naplněn. Koza se nažrala a zůstala celá, celistvá. Bylo tu, není tu.
  • Maso při jakékoliv přípravě mi smrdí. Já vím, někomu se sbíhají při závanu stejku sliny a rozumím tomu.
  • Placenta mi - dá se říct - voní. Ne syrová při mytí, to cítit není (asi jako když myjete plátek vepřového, také by neměl být cítit). Ale když se pak usuší a drtí, tak voní.
  • Když připravuju kuře na pekáč, cítím tíseň. Asi je to tím, že to kuře s náma nebydlelo v kurníku a nezabili jsme si ho s vděčností sami.
  • Když připravuju placentu, nastupuje hluboká, přirozená úcta. Prožitek plynoucí ze setkání s něčím větším.

Podotýkám, že nejsem žádná veganská aktivistka. Necítím energie, nemám žádné výjimečné schopnosti. (Bohužel :-)) Jsem úplně obyčejná a pouze následuji, co v tu chvíli cítím.

A teď pozor. Toto jen pro vážné zájemce:

S vaší placentou zacházím opatrně. Při mytí ji spíš hladím, dávám jí koupel. Bezeslov jí za vás děkuji, že vám pomohla vypěstovat vaše dokonalé miminko. Vnímám, že tím, že jste se rozhodli ji po porodu navrátit v jiné formě do těla, uzavíráte tak kruh započatý při početí. A placenta je vám vděčná. V tu chvíli vím, že tam to její spojení s vámi je. Já jsem jen prostředník, díky kterému se ten kruh vytvořeného života uzavře a vy navrátíte tělu sílu, kterou vynaložilo během těhotenství a porodu. 

...a dost možná jsem jen úplně obyčejný blázen. :-)