Můj přístup

Porody mě kolem roku 2013 začaly fascinovat coby studentku ekonomie na vysoké škole, a to díky výborné ekonomce Markétě Šichtařové, která porodila své děti doma. Říkala jsem si, že když to má v sobě tak srovnané, že porody doma asi nejsou úplně blbě. Zajímalo mě, proč to tak má a začala si o celé problematice číst, až jsem se dostala pěkně do hloubky.

Nakonec jsem si udělala kurz na porodní dulu u Českých dul. V kurzu jsem tehdy byla jediná bezdětná.

Ohromuje mě, jak je to komplexní období – od rozhodnutí mít dítě, přes porod a šestinedělí, až po dobu, kdy se dítě osamostatňuje a jde do školky, školy. Cítím, že placenta je ohromný pomocník v té nejcitlivější chvíli – po porodu a v šestinedělí, ale i na celý následující život.

Co mě fascinuje:

• Vědci ví víc o nekonečném vesmíru než o docela malém placentovém koláči.
• Stále a pokaždé stojím v němém úžasu nad důmyslností přírody.
• Věřím, že když savci placentálové porodí placentu, má to pro ně mít nějaký význam.
• Zvířata ten význam chápou instiktivně – sežerou ji i býložravci. Člověk, jakožto jediný savec ji nesežere. Asi na to jdeme příliš přes rozum. A dost možná nám tím něco uniká.

Doma vařím obědy každý den, ale přípravu masa nemám v oblibě. Placenta, která je mnohem krvavější a větší než jakákoliv obligátní flákota z řeznictví, mi ale nevadí. Manžel si kvůli tomu ze mě dělá šprťouchlata. Díky těm jeho vtípkům mi to ale docvaklo...

Rozdíl pocitů při přípravě masa a placenty:

• Maso ze zabitého zvířete vnímám jako mrtvou hmotu.
• V placentě naopak cítím život. Jako kdyby byla v nějaké mezifázi – po fázi vyživení miminka ji čeká fáze druhá, přeměna s dalším účelem, vyživit. Až po této fázi je její úkol definitivně naplněn.
• Maso při jakékoliv přípravě mi smrdí. Já vím, někomu se sbíhají při závanu stejku sliny a rozumím tomu.
• Placenta mi - dá se říct - voní. Ne syrová při mytí, to cítit není (asi jako když myjete plátek vepřového, také by neměl být cítit). Ale když se pak usuší a drtí, tak voní.
• Když připravuju kuře na pekáč, cítím tíseň. Asi je to tím, že to kuře s náma nebydlelo v kurníku a nezabili jsme si ho s vděčností sami.
• Když připravuju placentu, nastupuje hluboká, přirozená úcta. Prožitek plynoucí ze setkání s něčím větším.

Podotýkám, že nejsem žádná veganská aktivistka. Necítím energie, nemám žádné výjimečné schopnosti. (Bohužel :-)) Jsem úplně normální a pouze následuji, co v tu chvíli cítím.

A teď pozor. Toto jen pro vážné zájemce:

S vaší placentou zacházím opatrně. Při mytí ji spíš hladím, dopřávám jí lázeň. Bezeslov jí za vás děkuji, že vám pomohla vypěstovat vaše dokonalé miminko. Vnímám, že tím, že jste se rozhodli ji po porodu navrátit v jiné formě do těla, uzavíráte tak kruh započatý při početí. A placenta je vám vděčná. V tu chvíli vím, že tam to její spojení s vámi je. 

Rozšiřuji své služby o Péči pro těhotné královny. Pro více info klikněte na obrázek.