Nejrozšířenější způsob zpracování placenty po celém světě vychází z techniky Tradiční Čínské Medicíny (TCM), která považuje placentu za mocný a posvátný lék - orgán plný životní síly, který by měl být konzumován, aby podpořil uzdravující se matku po porodu.

Placentární léky jsou důležitou součástí historie porodu. Jeden z prvních a největších lékařských a farmaceutických odborníků z Číny, Li Shi-Zhen, zahrnoval placentu (zi he chi) jako lék ve své první TCM Materia Medica, kterou publikoval v roce 1578.

Sušenou placentu předepsanou jako léčebný prostředek v Evropě známe z dokumentace okolo roku 1700. Nicméně až do poloviny 80. let 20. století, kdy Raven Lang, americká porodní asistentka, která studovala TCM, představila tuto ztracenou tradici na konferenci MANA v Americe.

Kapslování sušeného placentového prášku do prázdných kapslí se v posledních letech stalo velmi populární v Americe a Kanadě a je nyní k dispozici jako služba ve Velké Británii a Evropě.

Následující informace o historii placenty a placentárních tradicích a kulturách, které jedí nebo pohřbívají placentu, pocházejí z webových stránek Nového Zélandu nazvaných Birth to Earth, které podporují přirozený ceremoniál zakládání placenty.

Po staletí mnoho kultur po celém světě zacházelo s placentou slavnostně. V západní medicíně se lidská placenta obvykle nepovažuje pouze za lidský odpad.

Je ctěná pro svou symboliku života, ducha a individuality, a proto je často pohřbena venku. Někteří lidé dokonce podporují uvaření a jedení jako oslavu narození a zdroj bohatých živin.

Zde jsou některé kulturní tradice z různých kontinentů. Níže uvedený obsah je ze stránek Birth to Earth.

Afrika

Lidé kmenu Ibo z Nigérie a Ghany se chovají k placentě jako k mrtvému dvojčeti živého dítěte a věnují mu plnohodnotné pohřební obřady. V mnoha afrických kulturách "zan boku" znamená "místo, kde je placenta pohřbena" a pohřbívají placentu pod stromem.

Kikuyu z Keni umístí placentu do neobdělávaného pole a zakryje ji obilím a travami, zatímco jiné kultury ji zahrabou do podlahy rodinného domu.

Některé africké národy balí placentu do látky a pohřbívají ji pod strom, protože strom symbolizuje pokračující život.

Lidé v Mali věří, že placenta může mít vliv na náladu dítěte nebo dokonce na jeho nemoc. Placenta se umyje, usuší, umístí do koše a pohřbívá ji otec rodiny.

Mnoho Arabů věří, že budoucí plodnost ženy je spojena s dispozicí placenty. Pokud by se placentě stalo něco nepříjemného, žena by mohla být sterilní.

Asie

V některých kulturách, jako je Vietnam a Čína, je placenta považována za životní sílu. Proto je sušena a přidávána do určitých receptů, aby se zvýšila energie a vitalita člověka.

V Indonésii je placenta považována za dvojče dítěte nebo za staršího sourozence a je vnímána jako opatrovník dítěte po celý život. Je povinností otce očistit, zabalit a pohřbít placentu v den narození.

Pohledem otce- zde na blogu.

Je známo, že s nadějí na chytré dítě pohřbívají Filipínské matky placentu spolu s knihami.

V Koreji se placenta často spálí a popel si rodina nechává doma. Během nemoci je tento prášek podáván v nápoji a pomáhá tak léčit dítě.

Mezi kulturou Hmong může být slovo pro placentu přeloženo jako "sako", protože je považováno za první a nejlepší oblečení dítěte. Hmongové pohřbívají placentu venku, protože věří, že po smrti musí duše cestovat zpět do minulosti, dokud nedosáhne pohřebiště placenty a čeká na znovuzrození.

V Kambodži je placenta pečlivě zabalena do listu banánovníku a je po tři dny umístěna vedle novorozeného dítěte. Pak je pohřbena.

V thajské kultuře je placenta často nasolena a umístěna do hliněné nádoby. V den, který se považuje za příznivý pro zakopání tohoto hliněného hrnce, je místo připraveno a placenta je položena na odpočinek. Nádoba je pohřbena pod stromem, který odpovídá symbolu asijského roku narození dítěte.

Evropa

Komerční použití "extraktu z placenty", který je součástí některých kosmetických přípravků jako je krém na obličej, je prodáván ve Francii. V roce 1994 Británie zakázala praxi sběru placenty v nemocnicích od nic netušících matek poté, co se provalilo, že 360 ​​tun placent ročně je vykoupeno a odesíláno francouzským farmaceutickým firmám. Používali ho k vytvoření bílkovin, albuminů, na popáleniny a k tvorbě enzymů k léčbě vzácných genetických poruch.

Severní Amerika

Navahové obvykle pohřbívají dětskou placentu v posvátných čtyřech rozích své rezervace kmene jako spojení s rodnou zemí a svým lidem. Navahové také pohřbívají s placentou předměty, aby označili profesi, kterou doufají, že dítě bude vykonávat.

Na Havaji je placenta přinesena domů a umývána, pak je pohřbena podle náboženského rituálu a je nad ní zasazen strom. Věří, že tím stmelí dítě se svou vlastí. "Iewe" (placenta) novorozeného dítěte je posvátná a musí se s ní zacházet posvátně, aby se zajistilo tělesné zdraví dítěte.

Jižní Amerika

V některých oblastech jižní Ameriky je placenta po narození spálena, čímž je neutralizována, a je zasazena do země, aby byla ochráněna před zlými duchy.

Domorodí bolívijci Aymara a Quecha věří, že placenta má svou vlastní duši.  Placenta je umyta a pohřbena manželem na tajném a stinném místě. Pokud se tento rituál nevykoná správně, tamní lidé věří, že matka nebo dítě mohou být velmi nemocní nebo mohou dokonce umřít.

Oceánie

Maorové na Novém Zélandu dávají placentu "Whenua" za dar "Papa Tua Nuku" neboli Matce Zemi. V jejich řeči je slovo pro půdu a placentu stejné (whenua) a ilustruje spojení mezi nimi. Na rodné půdě je nad placentou obvykle vysazen strom.

Někteří domorodci pohřbívají placentu buď pod stromem, pod kterým porodili, nebo pod mraveništěm zelených mravenců. Mnozí věří, že když zelení mravenci sní placentu, nepřijdou další děti nebo alespoň ne na chvíli.

V Samoy musí být placenta úplně spálená nebo pohřbena, aby nebyla nalezena zlými duchy. Pohřbívání nebo spalování přímo doma také zajišťuje, že dítě v průběhu života zůstane blízko domova. Je-li placenta pohřbena pod ovocným stromem, poskytne tak výživu stromu, která zase poskytne po následující roky výživu pro dítě.

Turecko

Stejně jako existuje přesvědčení, že jídlo a pití, které těhotná žena konzumuje, má vliv na dítě, tak i lidé, zvířata a věci, na které se podívala, mají také na dítě vliv. Stejná víra platí i pro vztah mezi dítětem a pupečníkem a placentou. To je důvod, proč pupeční šňůra dítěte nemůže být vyhozena bez rozmyslu, protože se předpokládá, že ovlivňuje budoucnost dítěte, jeho zaměstnání a život.

Ve světle této víry, pupeční šňůra:

• Je pohřbena na nádvoří mešity. (Aby dítě bylo oddanou osobou).
• Je hozena přes zeď nebo do školní zahrady. (Aby dítě bylo vzdělanou osobou).
• Je pohřbena ve stáji. (Aby dítě bylo milencem zvířat).
• Je hozena do vody. (Aby dítě hledalo svůj osud kdekoliv jinde).

Placenta je popisována jako konec, přítel nebo sou-druh dítěte. Vzhledem k tomu, že placenta je považována za součást dítěte a dokonce jako samotné dítě, je po narození zabalena a zakopána na čistém místě v čistém kusu látky.

Vzhledem k tomu, že ženy dnes rodí v nemocnicích, praktiky týkající se placenty zcela zmizely, i když zvyky a přesvědčení o pupečníku jsou stále běžné.

Přečtěte si více o turecké porodní tradici.

Zpětná vazba od nedávných tureckých klientů v Londýně ve Velké Británii popisuje, kolik žen stále spotřebovává svou placentu, dává ji do těstovin, dělá paštiku nebo nalévá krev do kaše, která se má konzumovat. Ti, kteří po narození nejí svou placentu, ji pohřbí ve své zahradě pod stromem.

Informace poskytl IPEN Placenta Network, Profesionální výcvik v poskytování služeb.

__

Článek byl přeložen z anglického originálu ze stránky Placenta Remedies Network.

Další zajímavý článek z webu protiproud.cz

–

Víte, kolik placentových kapslí jsem již vyrobila?
Tipněte si.
Odpověď najdete ZDE>>>.