Porod placenty

Tzv. třetí doba porodní.

Často se na ni zapomíná. Tedy, ne že by nenastala:), ale tolik se neřeší, jako ty předcházející dvě doby porodní.

Říká se jednoduše: "A pak vyjde placenta." A tak nám placenta vychází...

Většina žen totiž porodí placentu bez problémů. A buďme za to rádi. Nicméně dle WHO je poporodní krvácení historicky i celosvětově nejčastější příčinou úmrtí rodiček. 

Obecně platí toto:

• Někomu vyjede placenta záhy po miminku.
• V dalších případech se placenta odloučí do cca 30 minut po narození miminka.
• Některým ženám se placenta odloučí ale třeba až za hodinu či 90 minut a je to v pořádku. U porodu má víc než kdy jindy své opodstatnění trpělivost.
• Porodnice se v přístupu k porodu placenty liší. Někde čekají půl hodiny, někde hodinu. Někde píchají hned oxytocin, někde jen až když uznají, že to bez něj nepůjde. Někde jsou trpěliví, nabízí změny polohy, někde tahají ihned a silně za pupečník.

Prakticky se děje toto:

,,Po narození dítěte se kontrakce přeruší. Placenta předá krev dítěti  a ‚deleguje‘ na něj úkol – okysličovat plíce. Placenta tak ztrácí část svého objemu a smrští se. Instinktivní chování mezi matkou a dítětem stimuluje další uvolňování oxytocinu. Děloha na něj reaguje kontrakcemi. Do tohoto chování se zapojuje čich, doteky (kůže na kůži), chuť, sluch… dítě se plazí po matčině břiše a nohama dráždí dělohu k dalším kontrakcím. Může se rovněž přisát k prsu, ale pro vyplavování oxytocinu není samotné sání nezbytné. Placenta se stlačuje a krev v intervilózním prostoru (přechod mezi matčiným krevním oběhem a krevním oběhem placenty/dítěte) se nahrne do spongiózní vrstvy deciduální sliznice (děložní sliznice). Retrakce (smrštění) vláken děložního svalu ucpávají přívod krve do placenty a zamezují tak odvodu krve z matčina cévního systému (tj. z matčiných cév vyživujících placentu).  Celý proces končí tím, že se přeruší žíly a oddělí klky z děložní stěny. Pod placentou se vytvoří sraženina. Nepružná placenta se na stěně neudrží a odloupne se od ní – obvykle se začne odlučovat od středu k okraji."
(Zdrojem je přeložený článek Unipy, odkaz dole na konci)

Ideální je, když leží žena na zádech, na břiše má své právě narozené dítě. Tím se zároveň tlačí na dělohu, která se začne stahovat a usazovat na své místo. A během toho se sama odloučí placenta. Mnohdy pak stačí jen se více zvednout do vertikální polohy a je venku.

Tahání za pupečník není doporučováno. Výjimkou je situace, kdy placenta po hodině stále nevyšla. Pak se jí může následujícím způsobem pomoci:

Rodička si dřepne, chytne pupečník a velice jemným a souvislým tahem (tlak pouze 1 kg), s pomocí břišních svalů, tlačí placentu ven. Může pomoci i občasné zakašlání. 

O třetí době porodní se dá přečíst tady (wikiskripta), ale nedělejte to. Je tam spoustu divných slov.

Tereza Kramerová, doporučuje si s placentou její narození před porodem domluvit. Stejně jako si promlouváte s miminkem. Její článek se mi líbil, můžete to taky zkusit. Minimálně za to nic nedáte a ještě si promluvíte se svým dočasným, novým, vnitřním orgánem :-)

Skvělý překlad článku o porodu placenty, ze kterého je úryvek výše, a který rozhodně stojí za přečtení, je na stránkách Unipy: https://www.unipa.cz/aktivni-vedeni-porodu-placenty-je-pro-vetsinu-zen-zrejme-nejlepsi-reseni/

Placenta si zasluhuje naši úctu a její porod je finální tečkou za celým porodním procesem.

P.S.: Budu opravdu moc ráda, když mi napíšete své zkušenosti s porodem placenty.